Dnes k nám přijela trenérka Markéta Breilová. Sešli jsme se na jízdárenském ranči Blatná v Radouni. Moje kobylka dost zlobila a byla celá divoká. Zato Petřin hřebeček vyšlapoval jak hodinky. Byl uvolněný, a to i v přítomnosti kobyly, velmi poslušný a ochotný. Začali jsme pracovat na kruhu v kroku. Srovnaly si sed, obě bez chyby. Pak přišlo držení otěží. U mně menší problém s příliš sebranou kobylou, ale jinak pohoda. Jezdily jsme a střídavě prováděli malé a velké kruhy.

      Pak se přešlo do klusu. Tam se začala projevovat Traceyina nervozita a neochota k práci. Jednak jsem měla problém s klidnou rukou a sebráním kobylky a za druhé se neustále Tracy snažila dohonit Sheryho. Klus, malé a velké kruhy a stále dokola. Potom se trénovalo zastavení a couvání. Nakonec přišel kámen úrazu, obraty okolo zadku. Kobyla nespolupracovala ani v nejmenším a já byla pěkně nervní. Zato Petřin hřebeček se otáčel, panečku, tomu to šlo! Musela jsem začít od znova.

      Slezla jsem z koně a Markéta mě ukázala, jak trénovat pobídky ze země. Tak jsme to zkoušely, chvíli byla paličatá a odmítala dělat co se po ní žádá, nakonec se umoudřila. Ještě jsme si vyzkoušely ustupování. Já s Tracy bohužel jen ze země, vzhledem k její roztěkanosti. Petra mohla ze sedla, Sherry se choval ukázkově. Na konec jsme celý trénink shrnuly a domluvily se na určitých pravidlech při samotréninku. Ve společnosti jiných koní mé kobylce zkrátka hrabe.

      Nezbývá než trénovat chvíli sama. Po skončení tréninku jsme ještě chvíli diskutovaly, pak se rozloučily a já za doprovodu Petry se vrátila domů do vesnice kde bydlím. Není každý den posvícení, příště bude určitě lépe!!!!